Henleinovým příchodem a jeho činností se začala nespokojenost měnit až v nenávist proti Čechům

O tom, jak jsme museli jako Češi v roce 1938 opustit vlastní území i majetek, v některých částech pohraničí jen s ranci na zádech, se moc nemluví. Nemělo by se na to ale zapomínat.

Soužití Němců a Čechů bylo zpočátku i u nás vcelku dobré. Později však Němci nebyli spokojeni s přibývajícím českým živlem, což byli hlavně železničáři, zaměstnanci pošt a úřadů. Henleinovým příchodem a jeho činností se začala nespokojenost měnit až v nenávist proti Čechům. V té době jsme chodili do české školy ve městě a Němci do jedné z německých škol ve Svárově. Když jsme se potkávali, házeli po nás kamení a řvali o českých psech. Nemohli to mít sami ze sebe. Nikdo z Němců se nás nezastal. Chodil jsem tehdy do 3. třídy.

Nedlouho po zahájení školního roku jsme jako ostatní odjeli vlakem s matkou k její sestře do vnitrozemí. Otec byl mezitím přeložen do Trnavy. Matce se potom podařilo s obtížemi odstěhovat nábytek z našich dvou místností. Po vzniku „slovenského štátu“ se otec vrátil, ale do zaměstnání musel daleko dojíždět.

V květnu 1945 se otec do pohraničí a našeho domku vrátil. Když se situace trochu uklidnila, vrátili jsme se i my.

Němci uvádějí vysoká čísla úmrtí svých lidí po válce a při odsunu. Asi nechtějí započítat (podle tisku) těch 190 000 padlých německých vojáků ze Sudet, 30 000 usmrcených při bombardování a další tisíce mrtvých vězňů. U nás v ulici se oběsil nacista, sám z rodiny. Říkalo se tehdy, že neunesl porážku Německa.

Přestřelky a provokace trvající po válce ke klidu nepřispěly. V Ústí n. L. – Krásném Březně vybuchl sklad munice. Následky výbuchu byly strašné. Byli jsme se tam podívat. I když se to později neprokázalo, byla v tu dobu velká většina našich lidí přesvědčena, že vše připravili Němci. Tam bylo podle novin opravdu zle. Stalo se to v době, kdy vycházely najevo otřesné skutečnosti z koncentračních táborů a dalších zvěrstvech nacistů.

Naše rodina nezná případ, že by byl někdo z Němců před odsunem nebo při něm zraněn či dokonce zabit. Proti nám bydleli antifašisté a ti se dali také odsunout, byli však zvýhodněni.

Co by se stalo, kdyby Němci válku vyhráli? Takový napůl Němec, který tady po odsunu zůstal, řekl mému otci do očí, že oni, Němci, nás podruhé nepoženou jen k Mladé Boleslavi, ale až na Sibiř. Už zemřel ve věku více než 90 let.

Jiří Doležal, tehdy Česká Lípa